Hormonální léčba může párům, které se snaží o dítě, pomoci zvýšit pravděpodobnost otěhotnění. Častým důvodem neúspěšných snah o dítě je špatná hormonální rovnováha. Ačkoli se hormonální problémy mohou týkat jak žen, tak i mužů, hormonální léčba se obvykle provádí jen u žen.
Příčinou hormonálních problémů je často narušení rovnováhy mezi mužskými hormony (androgeny) a ženskými hormony (estrogeny). Říkáme tomu hyperandrogenemie. U žen s takto narušenou rovnováhou zraje folikul pouze do určité malé velikosti (asi 6-8 mm) a v důsledku toho vůbec nedojde k ovulaci. Poruchy folikulární zralosti mají i další hormonální příčiny. Zvýšená koncentrace hormonu prolaktinu může také negativně ovlivňovat plodnost. Prolaktin podporuje růst mléčných žláz během těhotenství a potlačuje ovulaci. Zvýšená koncentrace prolaktinu před těhotenstvím může být léčena pomocí léků, které snižují hladinu prolaktinu.
Cílem hormonální léčby u žen je podpořit zrání vajíček a vyvolat ovulaci. Tím se zvýší pravděpodobnost úspěšného oplodnění. Úspěšnost po každém cyklu hormonální terapie závisí na věku ženy a také na závažnosti hormonální poruchy, v průměru se však hodnoty pohybují mezi 10 % a 20 %.
Pohlavní hormony jsou zodpovědné např. za ovulaci, zrání folikulu nebo za to, že se oplodněná vajíčka mohou uhnízdit v děloze. Narušení hormonální rovnováhy může být příčinou problémů spojených s otěhotněním. Cyklus je pak třeba stabilizovat hormonální léčbou, která může pomoci nejen ženám s nepravidelným cyklem a ženám, u kterých k ovulaci vůbec nedochází, ale také ženám, které mají potíže se žlutým tělískem nebo trpí syndromem PCO. K tomu je třeba stimulovat vaječníky, aby produkovaly vajíčka, a také vyvolat ovulaci. To vše může podpořit vaši snahu o otěhotnění, ať už přirozenou cestou, nebo cestou umělého oplodnění.
Neměli bychom zapomínat také na hormony štítné žlázy. Normální hodnoty hormonů štítné žlázy mají totiž také značný vliv na pravděpodobnost otěhotnění. Poruchy funkce štítné žlázy se dají léčit pravidelným užíváním přípravků podporujících správnou funkci štítné žlázy.
Před zahájením hormonální léčby se během menstruačního cyklu provádí rozsáhlá diagnostika. Lékař zkontroluje, zda nedošlo k narušení rovnováhy hormonů a které hodnoty hormonů jsou příliš vysoké nebo příliš nízké. Kromě toho pomocí ultrazvuku sledujeme růst folikulů ve vaječnících a zkontrolujeme, zda dojde k ovulaci a kdy. Tyto testy nám pomohou určit, zda je nutná hormonální léčba a jaké hormonální přípravky jsou pro léčbu nejvhodnější.
Léčba se obvykle zahajuje 3-5 dní po začátku menstruace. Léčiva mohou být podávána buď perorálně ve formě tablet nebo injekcemi. Injekce obvykle obsahují pouze FSH, ojediněle se setkáme také s kombinací FSH a LH. Obvykle se aplikují jednou denně pomocí injekčního pera. Po absolvování krátké instruktáže si mohou ženy aplikovat injekce také samy. U určitých velmi vzácných hormonálních poruch lze také provést léčbu pomocí hormonální pumpy, která má v dané situaci nejvyšší šanci na úspěch.
Zhruba od osmého dne menstruačního cyklu provede lékař kontrolu průběhu vývoje folikulů pomocí ultrazvuku a krevních testů. U některých pacientů dochází k ovulaci automaticky, když největší folikul dosáhne velikosti přibližně 18 až 20 mm. V ostatních případech musí být ovulace vyvolána podáním jiného hormonu – lidského chorionového gonadotropinu (hCG). Lékař poté doporučí konkrétní dny, ve kterých má sexuální styk nejvyšší pravděpodobnost na oplodnění. V případě, že spermie mají výrazně sníženou pohyblivost nebo je jich nedostatečné množství, je nezbytné provést umělé oplodnění.
Pokud jsou folikuly dostatečně velké, může lékař naplánovat odběr vajíček neboli punkci. K tomu obvykle dochází 2-4 dny po druhém ultrazvuku. Procedura trvá přibližně 10-20 minut a obvykle se provádí v celkové anestézii. V den odběru musí být také poskytnuty mužské spermie. Po punkci následuje oplodnění vajíčka v laboratoři. Již následující den víme, zda oplodnění proběhlo úspěšně nebo ne.
K přenosu embrya do dělohy ženy dochází 3–5 dní po provedení punkce (v závislosti na vývoji). Anestézie není u této procedury nutná. Procedura je velmi podobná gynekologickému vyšetření a trvá zhruba 10-15 minut.
Hormonální léčba není zcela bez rizik a vedlejších účinků. Nejnebezpečnějším zdravotním rizikem je nadměrná stimulace vaječníků, která postihuje přibližně jedno až pět procent žen. Běžnými symptomy této nadměrné stimulace je bolest břicha nebo pnutí v břiše. V nejhorším případě to může dokonce ohrozit život. Aby však k tomuto stavu nemohlo dojít, budou vaše vaječníky pod pečlivou kontrolou gynekologa.
Dalším vedlejším účinkem hormonální léčby může být vícečetné těhotenství. Hormonální přípravky mohou způsobit zrání příliš mnoha vajíček najednou. Pokud jsou tato vajíčka úspěšně oplodněna, může to vést k porodu dvojčat, trojčat nebo dokonce i více dětí najednou.
Kromě toho může příjem hormonu způsobit změny v děloze, které např. zkomplikují uhnízdění vajíčka, nebo způsobí neprůchodnost spermií přes cervikální hlen. Mírně se také zvyšuje riziko trombózy.
Nakonec může užívání hormonů vést k příznakům, které se podobají symptomům menopauzy. Mohou nastávat návaly horka, pocení, bolesti hlavy nebo depresivní nálady. Po konzultaci s vaším lékařem si musíte situaci zvážit sama. Zda přínosy hormonální léčby převažují její potenciální rizika, je jen vaše rozhodnutí.
